Svet-Stranek.cz
Informace o aktivitách organizace a zastupitelů KSČM na adrese: ksfrydlantno.diskutuje.cz
Stránky KSČM ve Frýdlantě nad Ostravicí

Diskuzní příspěvky, články, stanoviska:Informace o aktivitách organizace a zastupitelů KSČM na adrese: ksfrydlantno.diskutuje.cz

Diskuzní příspěvky, články, stanoviska

Klíč k vysvětlení


Lidem občas vrtá hlavou, podle jakého klíče probíhají kampaně, jež odsuzují různé země za nedemokratičnost poměrů či za nedostatečný respekt k lidským právům. Faktem totiž je, že obojí lze vytknout naprosté většině členských zemí OSN. Přitom na pranýři se ocitají jen některé vybrané. A když už se na něm ocitnou, často následují manévry a posléze kárná vojenská akce.
Věc nevysvětlíme tím, že trestány jsou země, ve kterých dochází k nejbarbarštějšímu porušování našich nejvyšších hodnot. Kupodivu některé z těchto zemí bychom našli dokonce i mezi našimi spojenci či přinejmenším chráněnci. Klíč k vysvětlení tedy bude nutno hledat někde jinde.
Je to už zhruba dvacet let, co vzbudil morální pohoršení krutý režim v Iráku, následovala vojenská akce. Tamní diktátor byl u moci sice už dlouho předtím, rozhodl se však ke svému neštěstí změnit polovinu svých devizových rezerv z dolaru na eura. Když totéž učinil Irán a severní Korea, připojily se také ony k ose zla.
Rovněž Muammar Kaddáfí se ze spojence našich spojenců stal definitivně nepřítelem humanity teprve až poté, co naplánoval spolu s dalšími severoafrickými zeměmi prodej ropy nikoliv za dolary, nýbrž za zlato. Podobnou neopatrnost provedla Sýrie, když začala platit polovinu svých dovozů v eurech. Další diktátor byl rázem odhalen.
Dnes ovšem víme, že ještě mnohem horší, zkorumpovanější a nelidštější režim vládne ve Venezuele. Shodou okolností jde o zemi, která se už před nějakou dobou rozhodla vyměňovat část ropy za zboží místo toho, aby ji jako obvykle odevzdávala rekordně lacinou za dolary.
Země, které z hlediska byznysu potíže nedělají, nemohou porušovat lidská práva, i kdyby čtvrtily své novináře zaživa, a nemohou být nedemokratické, i kdyby v nich vládli jen polní velitelé a šéfové drogových mafií.
Kdo, ví, zda je klíč, který nabízí Ernst Wolff ve své knize Finanční tsunami, ten správný. Až se však vynoří nějaký nový diktátor, nemůže být na škodu pro jistotu se podívat, v jaké měně hodlá obchodovat.
Jan Keller

Existuje levice a pravice?


Řada politiků již delší dobu tvrdí, že uvažovat v kategoriích levice a pravice dnes v politice nikam nevede. Pro toto tvrzení bezesporu lze najít určité argumenty. V Evropském parlamentu si socialistická levice docela notuje s pravicovými lidovci i s liberály. U nás se masy voličů přesunuly od levicových stran k podpoře Babišova liberálně pravicového ANO.
V rovině teorie existují zajisté zcela zřetelné rozdíly mezi levicovým a pravicovým myšlením. Týkají se mimo jiné rozsahu a úlohy státu, postavení veřejného a soukromého sektoru, ale také různé váhy kladené na individuální svobodu a zodpovědnost či zcela odlišného chápání sociální spravedlnosti.
K čemu jsou ale teoretické rozdíly, jestliže nám levicoví voliči volí nelevicové politiky a levicové strany kopírují pravicovou ideologii volného trhu.
Rozdíl mezi levicovým a pravicovým viděním světa však přes tyto politické zmatenosti stále existuje. Ve Francii vyvolala svého času velkou polemiku informace, že jeden z šéfů automobilky se státní účastí pobírá ročně pět a čtvrt milionu eur. Průměrná mzda v automobilce, kterou řídí, je přitom taková, že dělník by musel na jeho každoroční příjem pracovat po dobu 241 let.
Člověk levicově orientovaný bude takový propastný rozdíl považovat za důkaz toho, že v kapitalismu nemá odměna příliš společného s namáhavostí práce, odráží mocenskou pozici v rámci organizace výroby.
Člověk orientovaný pravicově bude takové stanovisko považovat za projev obyčejné lidské závisti a k tomu dodá, že odměna je vždy výrazem přínosu daného pracovníka pro firmu.
Uvedená čísla se týkala roku 2015. Během debat, které na toto téma vypukly, si zmíněný špičkový manažer stihnul na platu polepšit o další dva miliony eur ročně. Každý den si tak vydělá více než průměrný dělník v jeho automobilce za celý rok. Útěchou může být, že manažeři jiných firem berou ještě více.
Jan Keller